Dalo by se s trochou nadsázky říci, že až do roku 1829 se v kulturní Evropě hrála pouze soudobá hudba. Všichni posluchači považovali za samozřejmé, že je hrána jen hudba jejich vrstevníků a že například v kostele neslyší stejnou skladbu jako v loňském roce. Povědomí o velkých hudebnících minulosti sice existovalo, ale jejich hudba se prakticky neprovozovala. To se však změnilo v roce 1829, kdy z popudu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho zazněly v novodobé premiéře Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Tato událost spustila obrovskou vlnu zájmu o Bachovo dílo a posléze i o dílo jeho dalších současníků. Později se posluchači obraceli i ke starším stylovým obdobím a dnes je samozřejmé, že na koncertech zní díla všech stylových období od gotiky až po současnost. Jsme si tedy stále více vědomi kontinuity hudebního vývoje a na koncertech dochází k setkávání skladatelů, kteří se často nemohli za svého života spolu potkat. To je první propojení hudbou.

K dalšímu propojení dochází v rovině interpretační. Každý hráč na hudební nástroj, zpěvák nebo dirigent předává své umění kolegům nastupující generace, která, i když se vydá vlastním směrem, vychází z interpretace generace starší, která se zase v počátcích své umělecké cesty setkala a inspirovala u umělců, kteří dnes pomalu upadají v zapomnění. Jejich stopy však lze stále najít v umění současných interpretů. To je druhé propojení hudbou.

Třetí propojení je nejdůležitější. Je to spojení skladatelů, interpretů a Vás, posluchačů. Bez tohoto propojení by byla hudba jen zvláštním koníčkem hrstky zasvěcených. To, že živé hudební umění stále žije a troufám si říci, že vzkvétá, je Vaše zásluha. S velkou radostí pozoruji na koncertech stoupající počet posluchačů mladé i nejmladší generace. Doufejme, že výpadek živých koncertů v minulých letech nezastaví tento trend. 

V letošním ročníku festivalu Plzeňský podzim jsme se pokusili propojit jak generace skladatelů a interpretů, tak generace posluchačů.

Na zahajovacím koncertě se setká Antonín Dvořák a jeho Mše D dur s premiérou skladby mladého skladatele Tomáše Karpíška, absolventa skladby na plzeňské konzervatoři. Jeho Salve Regina vznikla na objednávku sboru Česká píseň. Témata z obou děl budou propojena ve varhanní improvizaci Jiřiny Marešové.

Soubor Ševčík Quartet vznikl v roce 2020. Jeho členy jsou úspěšní hudebníci mladé hudební scény, kteří za krátkou dobu svého působení získali již řadu ocenění na koncertech a hudebních soutěžích u nás i v zahraničí. Kromě jednoho ze zakladatelů hudby pro smyčcové kvarteto Ludwiga van Beethovena zazní Třetí kvartet Bohuslava Martinů, kde se vyrovnává s vlivy avantgardy za svého pobytu v Paříži a stává se pomalu jedním z nejvýznamnějších skladatelů té doby a kvartet Z mého života Bedřicha Smetany, který je bilancí a vzpomínkou na mládí a celý život v době boje s nevyléčitelnou chorobou.

Pražský barokní soubor, který v letošním roce oslaví již 40 let svého trvání, zve na svůj koncert děti a jejich rodiče či prarodiče. Hudební nástroje budou vyprávět pohádky. Pomůže nám při tom hudba Johanna Sebastiana Bacha a jeho současníků. Může hudba vyprávět příběhy? Mají hudební nástroje duši? A zvítězí v pohádkách vždy dobro nad zlem? To vše se děti a dospělí s dětskou duší dozvědí na našem koncertě.

Na benefičním koncertě uslyšíme nejmladší interprety – plzeňské dětské sbory Kajetán – Dětský sbor opery DJKT, Malý Kajetán a Mariella. Tradice sborového zpěvu je u nás velmi rozšířená a to by nebylo možné bez zapojení dětí do dětských sborů, které mají u nás již dlouhá léta vysokou úroveň. Mnoho bývalých členů dětských sborů je v současnosti také členy sboru Česká píseň a dalších amatérských sborů v České republice. Výtěžek koncertu bude věnován Sdružení Ty a Já, které pomáhá nejen handicapovaným dětem začlenit se do společnosti a nabízí smysluplné trávení volného času všem mladým lidem.

Závěrečný koncert dostal podtitul Dona nobis pacem a chápeme ho jako společnou modlitbu za mír v dnešní těžké době. Tradiční Requiem jsme tentokrát vybrali z vrcholného období tvorby Zdeňka Lukáše, prvního sbormistra a zakladatele sboru Česká píseň. Jeho kolegou ve skladatelské skupině Quattro byl Otmar Mácha, který ve své skladbě nechá promluvit řeckou bohyni míru Eiréné, zpívající hlasem hoboje svoji úzkost i svoji naději. Josef Suk svou Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave napsal na počátku První světové války. Slova chorálu „Nedej zahynouti nám ni budoucím“ vepsal Suk do čela rukopisu jako program díla. Koncert a také letošní ročník festivalu uzavře moteto Ave verum corpus Wolfganga Amadea Mozarta.

Přeji Vám bohaté zážitky s krásnou hudbou.

Vojtěch Jouza